Historie

Sokol Morkovice – Stručná Historie

Založení

Sokol Morkovice založen koncem června 1871 ing. Rudolfem Matouškem  a  Karlem Holubem,  stal  se  jednou  z  prvních  venkovských  jednot  na  Moravě.

O zakladatelích

Jestliže tedy stará generace nejevila dosti energie k práci národní, tím větší naděje bylo možno klásti  do  dorůstající  mládeže.  Byl  to  zejména  Rudolf  Matoušek,  přinášející  sem  podněty z brněnského střediska, rodem z Kroměříže, ale od útlého mládí v Morkovicích, kde otec jeho zednickým  a  tesařským  mistrem  byl,  pak  Karel  Holub  ze  zdejší  starousedlé  rodiny,  který  tehdá přerušil studia na gymnáziu v Kroměříži, aby se ujal správy osiřelého rodinného statku. Ti se stali hlavou zdejší omladiny a společně se Sokolem vzniklo také první ochotnické divadlo morkovské.

Počátky

Mladá  jednota  počíná  si  hned  na  počátku  odvážně.  6.  července  1871  vyvěšen  z  místnosti  spolkové  černý  prapor  na  uctění  památky  M.  Jana  Husi  a  Holub  přednášel  o  životě  mistrově.  Tím  si  znepřátelila místní tzv. „honoraci“, která v těch dobách vůbec nechápala cíl sokolstva. A tak žil Sokol až do počátku nového století nepochopen od těch, jež v první řadě povoláni byli, aby vedli  lid  k  vyšší  osvětě  a  mravnosti  a  členstvo  jeho  skládá  se  většinou  z  nemajetných  vrstev  košíkářských.

od r. 1893, kdy Eduard Pavlas postavil ve svém hostinci č. 28 nový sál v I. poschodí, přenesl veškerou působnost sem. Tam roku   1905   postaveno   nově zřízené  jeviště,  a  tak  stal  se  tento  sál,  kde  sídlil  také  Sokol,  střediskem  pokrokového  občanstva  morkovského  i  okolního  až  do  roku  1922,  kdy  28.10.  sehrál  tu  Sokol  poslední  kus.  V  roce  1923  daroval  Čtenářský spolek  jeviště  Sokolu  do  nové  sokolovny.

1908

29.11. ustanoven Kroužek  abstinentů.  Myšlenka  vznikla  ve  cvičitelském  sboru  Sokola.  Mezi zakladateli byl Filip Němec a Jan Králík. Na počátku měli 17 členů. Členové zdržovali se  pití  alkoholických  nápojů,  klení,  německých  slov  a  z  příspěvků  a  pokut  platili  si  řadu vzdělávacích časopisů  a  knih.  Volné  sdružení  přeměněno  r.  1909  v  Místní  odbor  Čsl. abstinentního svazu v Morkovicích. Odbor tento byl pátým na Moravě a prvním venkovským! Pořádány  přednášky  cizích  řečníků  (8/XII  1911  N.  Čapek  z  Prahy  aj.).  Odbor  pracoval  úspěšně v úzkém vztahu se Sokolem až do roku 1914, kdy členové jeho odešli do války a po válce se již neobnovil.

Světová válka  1914-1918

22.dubna 1916 zatčen František  Zona, holič, člen Sokola a odsouzen  na  udání  své  bývalé  milé  k  18   měs.   těžkého   žaláře   pro   urážku   veličenstva.    Strávil    3.    měsíce    ve    vyšetřovací  vazbě  na  Špilberku,  pak  poslán  hned  na  frontu  a  vlastní  trest  si  měl   odsedět   po   válce.

9.9.2017  udeřil  blesk  do  fary  a  poškodil  střechu.  Tentýž  den  poprvé  veřejné  vystoupení  našeho  Sokola za války společně se slížanským ve Slížanech u Minksů.

28.července 1918 podnikly členky  Sokola  veřejnou  sbírku  na  „Národní  divadlo“  v  Brně.  Sbírky  tyto  v  celém  národě  konané  náležely  k  veřejným  projevům  po  samostatném  státním  životě. Vybraly v Morkovicích po domech 602,60 K a obecní výbor k témuž účelu dal 1 000 K.

18.srpna 1918 první okrskové veřejné cvičení Sokola za války v horní zámecké zahradě.

2.listopadu 1918  první  schůze  sokolská  na  radnici,  kde  ustanovena  sokolská  stráž  a  program  oslavy  naší  samostatnosti na 8.listopadu

V  pátek  8.  listopadu,  v  památné  výročí  bitvy  bělohorské,  oslavily  Morkovice  samostanost  a  svobodu  svého  národa  za  účasti  všech  úřadů,  spolků  a  všech  občanů  z  Morkovic  a  Slížan  za  pořadatelství  Sokola.  Po projevech se zpívaly se národní  hymny  „Kde  domov  můj“  a  „Hej  Slované“

Po válce

V roce 1920 opatřil Sokol nový zdroj zábavy a poučení zřídiv si své kino.

Všechny spolky za války jevily činnost ochromenou, neustaly-li vůbec v práci. Nejčileji i za války  pracoval  Sokol.  Proto  hned  po  převratu,  když  vrátili  se  členové  –  vojáci,  převzali správu,  kterou  za  války  vedly  jen  ženy,  do  svých  rukou  a  vedli  hned  jednotu  k  dalšímu  rozvoji.              V červnu  1921 oslavil Sokol důstojně  své 50ti leté trvání.

V  roce  1922  přikročil Sokol  k  stavbě  vlastní  Sokolovny.   4.   června   byl   položen   základní   kámen,   do   něhož   vložena   listina: L. P. 1922, ve čtvrtý rok trvání republiky československé a padesátém a prvním roce trvání těl. jednoty Sokol v Morkovicích, vystavěna  tato tělocvična  péčí,  láskou  a  obětavostí bratrstva     sokolského     a     dobrých     občanů  z  místa  i  okolí  ku  prospěchu obce  i  vlasti.  Kéž  vyrůstá  zde  vždy  pokolení  zdraví,  síly,  krásy,  dobra  a  pravdy.“  Kdo  uváží,  že  budova  tato,  pro  celek  určená,  vystavěna  nákladem  téměř    600    000    Kč   jen   z   obětavosti jednotlivců, uzná, že čin takový, který je ozdobou naší obce, vynucuje si úctu a  uznání  i  u  lidí  nestejného  smýšlení.  Kéž  dílo  toto,  vyrostlé  z  nadšení  po  osvobození  vlasti  a  posvěcené  láskou  a  prací  občanů,  slouží  vždy  svému  účelu,    tj.    mravnímu    a    tělesnému rozvoji     našeho     lidu.     Slavnostní     otevření   Sokolovny   stalo   se   24/VI   1923.  Od  té  doby  stává  se  Sokolovna  kulturním    a    zábavním    střediskem pokrokových Morkovic a okolí.

1924

7.února 1924 v Sokolovně ruské divadlo emigrantů.(V. Vladimirov a El. Arcimovičova z Moskvy.)

20.dubna 1924 pořádal Sokol koncert na oslavu 100letých narozenin B. Smetany. 11. května místní osvětová komise uspořádala pod protektorátem obec. zastupitelstva zájezd pěveckého spolku „Moravané“ z Kroměříže do Morkovic. Večer v Sokolovně slavnostní koncert Smetanův.

26.července 1924 divadelní zájezd spolku  pokrokového  studentstva  „Milíč“  z  Kroměříže  do  Sokolovny. 

20.srpna 1924 pořádal  Sokol  velkou  dožínkovou slavnost s hanáckým banderiem, alegorickými vozy  (vůz roboty,  vůz obžínkový, vůz povznešení  stavu selského,  vůz  národního  děla  =  staré  veteránské)  a   divadlem   v   sokolské   zahradě.  Divákům  se  tu  ukázala   pestrá   skupina   starých            původních hanáckých  krojů,  jež  už  u nás vůbec neznáme.

24.srpna 1924 sehráli v sokolovně místní studenti „Cop“ od Kunětické.

29.listopadu 1924 v Sokolovně „Žižkův večer“, na paměť 500letého výročí jeho úmrtí. 7. prosince zájezd divad. ochotníků z Bedihoště do Sokolovny.

1925

7.března 1925 večer  konána  slavnostní  schůze  obecního  zastupitelstva  za  účasti  zástupců  všech  spolků místních na počest 75tých narozenin presidenta Masaryka. 8. března odpoledne v Sokolovně školní slavnost Masarykova.

2.dubna 1925 svítila poprvé elektrická stanice v Sokolovně a první v Morkovicích.

5.dubna 1925 uspořádali místní živnostníci symfonický koncert pěšího pluku č. 3 z Kroměříže na počest 75tých narozenin Masarykových v Sokolovně.

13.dubna 1925 vypravil Sokol Vrchlického „Noc na Karlštejně“ v nové scénické úpravě.

28.srpna 1925 večer v Sokolské zahradě divadlo poprvé při elektrickém osvětelní.

6.září osvětová komise pořádala divadlo v Sokolovně ve prospěch obecní knihovny.

27.října večer v Sokolovně přednáška našeho rodáka Ed. Nopa z Brna, bývalého legionáře „O významu 28.X. a Masarykově účasti na osvobození národa“.

7.listopadu vypravil Sokol Šubrtovy „Probuzence“.

6. a 8. prosince v Sokolovně Živnostníci sehráli Čapkovo „RUR“.

1926

27.února sehrál Sokol klasickou Ibsenovu hru „Příšery“

7.března odpoledne  v  Sokolovni  uspořádaly  místní  školy  slavnostní  akademii  na  počest  76.  narozenin prezidenta Masaryka.

29.srpna divadelní představení v přírodě „Cikáni“ Sokolská zahrada

4.září Dr.  Calábek,  referent  ministerstva  školství  z  Prahy,  přednášel  v  Sokolovně  na  téma  „Osvětou k svobodě“ se světelnými obrazy.

26.září uspořádal Sokol „Výstavu Tylovu“, jehož 70. výročí úmrtí vzpomínáno bylo v celém národě. (Posudky v Lubině, Milíč. kraji a Vlast. Sborníku župy Olomoucké.)

28.října v Sokole slavnostní akademie, na níž přednášel o 28.10. ředitel C. Gardavský z Kroměříže.

20.listopadu uctil  Sokol  ve  slavnostním  večeru  80té  narozeniny  svého  zakládajícího  člena Karla  Holuba.  Staříček  Holub,  nyní  v  Nítkovicích  žijící  a  slavnosti  přítomný,  pochází  z Morkovic. Zde stál vždy v čele pokrokového ruchu, takže myšlenkově předstihl všechny své současníky o 50 let. V letech 1880 –86 byl starostou obce.

28.listopadu v 8hod večer sehráli   v   Sokolovně   místní   sdružení   ochotníci   moderní   Čapkovu   hru   „Věc Macropulos“ ve prospěch obecní knihovny.

1927

15.ledna šibřinky Sokola „V říši pohádek“ s nádhernou půlnoční scénou „Královna loutek“

7.května, den znovuzvolení  T.G.  Masaryka  prezidentem  naší  republiky, Sokol  poslal  telegraficky  blahopřání.

5.června v předvečer   hasičské   slavnosti   sehrály   sdružené   divadelní   odbory   místní   v Sokolovně historické Kolárovo drama „Pražský žid“.

6.června konána slavnost  40.  výročí  trvání  sboru  dobrovolných  hasičů  v  Morkovicích.  Dopoledne  v  Sokolovni  na  slavnostní  valné  hromadě  podal  jednatel  sboru  Fr.  Suchomel  dějiny sboru za 40. let. K historii sboru s osobními vzpomínkami promluvil bývalý dlouholetý funkcionář   sboru   a   dnes   místostarosta   zemské   jednoty   hasičské   Fr.   Hrab   z   Chropyně. Odpoledne   konalo   se   veřejné   cvičení   na   Masarykově   náměstí   a   zahradní   slavnost   v Sokolovně.

7.srpna sehrál Sokol v sokolské zahradě národní pověst slezskou „Ondráš, pán Lysé hory“

Karel Holub 27.  září  měl  pohřeb  na  hřbitově  v  Litenčicích  bývalý  starosta  morkovský  Karel  Holub.  Náležel  k  nejprobudilejším  občanům naší obce v dobách, kdy vše tonulo v temnotě a proto mu věnuji zde delší vzpomínku.  Karel  Holub  narodil  se  22.  září  1846  v  Morkovicích.  Vychodil  místní  školu  obecnou,  studoval  pak  na  piaristickém  gymnáziu  v Kroměříži.  Tu  od  roku  1863  –  jsa  již  v  septimě  –  musel  se  odebrati domů, aby spravoval rodný statek, když jeho sourozenci vymřeli.   Není   proto   divu,   že   stal   se   –   jsa   vzdělaným   a   neodvislým hospodářem – hlavou morkovské omladiny. Zahrada u Holubů na čís. 43 stává se prvním kulturním střediskem u nás. Tu  schází  se  omladina,  deklamuje  básně, čte  „Včelu“  a  Mor.  Orlici“, které Holub odebíral. 3

V  roce  1870  vystupuje  tato  pokroková  skupina  Holubova  na  veřejnost,  když  za  velké  účasti obecenstva   vzpomíná   okázale   250.   výročí   bitvy   bělohorské.   Holub   stává   se   tehdy   i   zakladatelem  prvního  ochotnického  divadla  a  po  několik  prvních  let  i  jeho  ředitelem.  Roku  1871  založen  hlavně  jeho  přičiněním  Sokol  a  uctěna  poprvé  veřejně  památka  M.  J.  Husi  vyvěšením černého   praporu   na   spolkové   místnosti   sokolské.   Holub   měl   tenkráte   také   přednášku o mučedníku Kostnickém. Zvolen  r.  1880  –  86  starostou  obce  šel  Holub  dále  nesmlouvavě  za  svým  cílem,  který  spatřoval v pokroku a osvětě. Brojil marně proti alkoholismu, který tak bujel ve správě obce, postavil obci školu , tzv. Budovu, na níž musel doplatiti ze svého několik tisíc korun, protože nepostaral  se  o  schválení  úvěru  obecním  výborem  a  tento  pak,  když  budova  stála,  nechtěl přiznati jí dodatečného schválení. A přece byla to budova pro Morkovice nezbytná a sloužila pro  všechny  obecní  potřeby  až  do  doby  poválečné.  Následkem  toho  bylo  zatížení  rodného  statku.  Holub  konečně  musel  tento  v  roce  1889  prodati,  bydlel  nějaký čas  v  Kroměříži  a  nakonec  koupil  si  menší  usedlost  v  Nítkovicích,  kde  hospodařil  do  své  smrti.  Do  řady  jeho  nepřátel postavila se také místní církevní vrchnost, jež mu hrozila exkomunikací. Na Holuba dobře  se  vztahují  slova  Antala  Staška,  který  ve  svých  Vzpomínkách  praví:  „Vrcholem  tragédie je osud lidí, kteří předbíhajíce svému času i prostředí, trčí myšlenkami i činy vysoko vzhůru nad střechy vůkolních sousedních činžáků. Do těch bije hrom.“ 23.  září  odešel  K.  Holub  z  Nítkovic  do  Lhoty,  navštíviti  svou  schovanku.  Nedošel  však  a  nalezen  mrtev  v  lese  u  Trojáku.  Pohřbu  v  Litenčicích  zúčastnil  se  korporativně  Sokol  a  nad  hrobem promluvil starosta Sokola Frant. Horák.

26.prosince provedena v Sokolovně Fořtova opereta „Tuláci“.

1928

21.ledna Sokolské šibřinky „V říši vodníkově“ s půlnoční scénou.

4.března uspořádal Sokol na počest 78. narozenin Masarykových koncert pěveckého volného sdružení z Vyškova.

25.března sehrála  obecná  a  měšťanská  škola  v Sokolovně    výpravnou    hru    V.    Sokolové:    „Pohádka o zlatém klíči a živé vodě“.

28.října oslaveno 10.  výročí  republiky, v Sokolovně odpoledne přednášel řídící učitel  z  Prasklic  Laikep,  účastník  bitvy  u  Zborova.  Z  Kroměříže  došla  štafeta,  uložena v archivu.

25. – 26.  prosince  sehrál  Sokol  operetu  „Podzimní  manévry“  za  spoluúčinkování  herců Kroměřížského ochotnického spolku.

1929

26.ledna šibřinky Sokola s rázem „Na severní točně“

19.května poprvé propagován „Týden péče o zdraví venkova“. V sokolovně přednášel o venkovské hygieně dr. Vlad. Zapletal.

2.června konána v sokolské zahradě „Slavnost matek“.

29.června uspořádán zájezd  „Spolku  divadelních  ochotníků“  z  Kroměříže.  Dávána  opereta  „Která  je  ta  pravá?“ na sokolské zahradě.  Jako  host  vystoupila  Zdeňka  Bezručová,  subreta  Národního  divadla  z Brna.

1930

7.března 1930  dožil  se  osmdesátin  prezident  republiky  dr.-  T.  G.  Masaryk. Slavnostní  zasedání   obecního   zastupitelstva   v   sále   sokolovny.   Slavnostním   řečníkem   byl   ředitel měšťanské  školy  František  Svoboda,  ze  schůze  odeslán  na  Hrad  pozdravný  telegram.

9.června uspořádala místní  „Ochrana  matek  a  kojenců“  velmi  zdařilý  „Svátek  matek“.  Byl  pestrý  průvod  a  bohatý  program  v  sále  sokolovny,  při  němž  zvlášť  dojímavě  zapůsobila  hra  Onido  Vyskočila  „V  srdci  matčině“.  Opona  představovala  skutečné,  láskou  plápolající  srdce  matčino.

1931

V  roce  1931  bylo  v  Morkovicích,  vesměs  v  měsíci červnu,  několik  význačných  slavností  a  podniků.  Tak  místní  tělocvičná  jednota  Sokol,  která  slavila  60.  výročí  svého  trvání,  což  je  doba   trvání   na   venkovskou   jednotu   úctyhodná,   uspořádala   20.   června   v   rámci   svých   jubilejních  oslav  sjezd  rodáků  zajímavý  tím,  že  na  paměť  prvního  ochotnického  představení v  Morkovicích,  které  právě  také  slavilo  své  šedesáté  jubileum,  byl  sehrán  tento  první,  historicky to památný kus „Ženich z hladu“, fraška to Nerudova. 21. června  byl  jubilejní  župní  sokolský  slet  v  Morkovicích,  spojený  se  sokolskou  výstavou  v čítárně sokolovny, v níž vystaveny všechny památky sokolského archivu.

1932

29.června hrála obecná  a  měšťanská  škola  v  Morkovicích  v  sále  sokolovny  po  dvakrát  „Broučky“.   Podle   Karafiáta   upravila   pro   divadlo   Alena   Sedlmayerová,   hudbu   složil   V.   Rubínek,   kapelník   zemského   divadla   v   Brně.   Vystoupilo   na   150   pestře   a   bohatěkrojovaných  dětí.  Dětská  divadla,  jednou  za  několik  let  hraná  školami  v  Morkovicích,  jsou  vždy velkolepými podniky a velikými událostmi svého druhu a jistě i svým vypravením patří k řídkým podnikům žákovským vůbec. Bylo to důstojné pokračování na díle, začatém před 4 léty  mohutnou  „Pohádkou  o  zlatém  klíči  a  živé  vodě“.  Před  divadlem  byl  průvod  herců  i  ostatních dětí městečkem jako hold matkám.

17.září u  příležitosti  stých  narozenin  Tyršových   uspořádal   místní   Sokol   za   městečkem oslavu na jeho počest u hořící hranice.

26.prosince sehrál   v   Sokolovně   Spolek   ochotnického   divadla   z   Kroměříže   komedii   „Konto   X“.   Vystoupil   jako   obvykle   známý   a   u   nás   populární   komik   Ruda   Vybíral   z Kroměříže.

1933

19.března bylo  první  představení  zvukového  kina  v  Morkovicích.  Zvukový  aparát  pořídil k  dosavadnímu  svému  kinu  Sokol  nákladem  38  000  Kč.  Jako  první  zvukový  film  dáváno  historické  drama  „Psohlavci“,  zpracované  podle  stejnojmenného  románu  Jiráskova.  Kus  se  obecně líbil nejen pro děj, ale i pro dokonalost provedení. Přístroj vybavoval zvukově jasně a dokonale.

28.května byl  opět  oslaven  místní  „Ochranou  matek  a  dětí“  svátek  matek.  Byl  zahájen  jako  obvykle  krojovaným  průvodem  dětí  městečkem.  Pak  byla  v  sokolovně  za  stolového  zařízení oslava tohoto svátku s pestrým programem, obstaraným žáky obecné školy. O zdar a efektní ráz podniku zasloužil se ponejvíce v tomto ohledu zkušený a velice činný místní řídící učitel Mořic  Brauer.  Novinkou  v  programu  byla  sborová  recitace  pátých  tříd:  „Maminka  vaří kafíčko“.  Je  to  věc  právě  módní  a  velice  zajímala  novostí.  Napodobení  mletí  kávy  nebo  bublání  vody  v  hrnci  s  patřičnými  deklaracemi  v  různých  barvách  a  polohách  hlasových  se  obecně líbilo. Recitaci nacvičila a řídila učitelka Heřma Zedková.

Už   v   roce   1931   místní   Sokol   začal čile   pěstovat   házenou   přičiněním   učitele   Josefa   Novotného.  Tento  sport  rozmohl  se  pak  v  Morkovicích  tak,  že  v  roce  1932  a  1933  nebylo  letní  neděle,  aby  nebylo  v  Morkovicích  jednoho  nebo  i  více  zápasů.  Myšlenku  přejaly  totiž  zatím  i  jiné  morkovské  tělovýchovné  spolky  a  žactvo  jimi  vedené.  Kromě  utkání  spolkůmístních  byly  to  většinou  skoro  týdně  prováděné  zápasy  s  organizacemi  jiných  měst  a  míst.  Podrobné  záznamy  o  těchto  zápasech  vedou  jistě  zúčastněné  místní  tělovýchovné  spolky,  takyž  my  můžeme  jenom  vcelku  poznamenat,  že  Morkovice  řadí  se  od  počátku  mezi  lepší  družstva  v  házené.  Občané  si  už  zatím  zvykly  vidět  tento  sport  na  každém  kroku,  na  všech  hřištích i volných prostranstvích, u jinochů i dětí, ač pro cizího musely v této době Morkovice v  tomto  ohledu  působit  až  nápadně,  ale  rodiče  si  stěžují  zároveň  na  nezájem  dětí  o  všecko  kromě házené. Je to však asi, jako skoro všecko v Morkovicích, velice chvilkové. I ti dospělí, kteří si rádi zahrají, i ti, kteří aspoň zápasy s oblibou pozorují, i ty děti se toho časem nabaží. Házenou vystřídá bezpochyby z větší části zas něco nového.

25.srpna odstěhoval  se  z  Morkovic  za  správce  školy  do  Sulimova  učitel  Metoděj  Přikryl. V Morkovicích  působil  7  let.  Znamenal  dosti  pro  veřejný  život,  zejména  jako  dirigent.  Jako  sbormistr  pozvedl  místní  sokolský  sbor  na  výši  nebývalou  a  podivuhodnou,  na  níž  se  mohl  svými  výkony  měřit  s  nejlepšími  maloměstskými  pěveckými  tělesy.  Vokální  díla  se  svým  mužským  pěveckým  sborem  plně  prožíval  v  bohaté  citovosti  výrazu  a  ve  formě  vybroušené,  jíž po něm u nás sotva kdo ještě dosáhne.

25.prosince byl  hrán  v  sokolovně  zvukový  film  dra  Vladimíra  Úlehly  „Mizející  svět“, zachycující mizející folklór moravských Slováků. 

Na  den  Štěpána,  26.  prosince,  kdy  Sokol  každoročně  hrává  divadlo,  provedl  v  sokolovněspolek  ochotnického  divadla  z  Kroměříže  Nanceyovu  veselohru  „Přednosta  stanice“,  opět s populárním u nás komikem Rudou Vybíralem.

1934

20.ledna byly sokolské šibřinky s rázem „Ve společnosti z celého světa“.

20.května sehrál v sokolovně spolek ochotnického divadla z Kroměříže veselohru „Komu dá Pán Bůh úřad“,   otevřenou   a   velice   říznou   a   pravdivou   satiru   na   dnešní   politické   a   veřejnosprávní poměry.

4.června pořádala místní  „Jednota  čsl.  obce  legionářské“  Den  brannosti  za  spoluúčasti vojska,  Sokola,  Orla  a  hasičů.  Protektorát  mělo  velitelství  14.  pěší  brigády  v  Kroměříži  a  místní  obecní  zastupitelstvo.Dopoledne  v  10  hodin  byla  odhalena  na  Budově  pamětní  deska  padlým  legionářům  z  Morkovic.  Slavnost  zahájil  starosta  Vilém  Pátík,  po  projevech  hostí  promluvil citově velice účinně učitel – legionář Alois Bábek z Prostějova, načež starosta sňal černou roušku z desky za zvuků hymny. Desku převzal do ochrany jménem obce II. náměstek starosty  František  Bleša.  Pak  byl  na  náměstí  koncert  hudby  pěšího  pluku  č.  3  Jana  Žižky  z Trocnova.  Pamětní  deska  je  bronzové  dílo  olomoucké  sochařky  Máši  Bartoňkové,  odlitek  provedla prostějovská firma Vulkania. Pod třemi legionářskými hlavami a letopočtem 1918 je text:  „Morkovští  legionáři  svým  padlým  bratřím“.  Pak  následují  jména  padlých  legionářůs daty úmrtí a hodnostmi. Na desce je užito sklonění „morkovičtí“, tedy tvaru, kterému jsme se  vyhnuli  při  tomto  záznamu  a  vyhýbáme  vždycky.  Správnějším  a  dobrým  lidovým,  přirozeněji a češtěji znějícím tvarem je „morkovští“. Ostatně, dnes už i jazykozpytci nazývají tvary,  končící  na  –ický,  tvary  „koňskými“.  Vytušili  a  tímto  obhroublým  výrazem  i  správně vystihli jazykovou nehoráznost těchto dlouhých a uměle našroubovaných tvarů

Odpoledne  pořádán  byl  vlastní  „Den  brannosti“  v  sokolské  zahradě.  Zahájen  byl  vztyčením vlajky,  po  němž  následoval  cvičební  pořad.  Sokoli  a  Orli  předvedli  prostné  a  jiné  cviky,  volené v duchu branné výchovy, hasiči  pomoc  samaritskou  a  vojsko  3.  pluku  kroměřížského ukázku  denních  vojenských  cvičení  tělesné  zdatnosti  a  malou  ukázku  střelby.  Do  sokolské  zahrady šlo se pestrým průvodem za zvuků vojenské hudby od nádraží městečkem. Účast na podniku  byla  velice  hojná,  ale  na  jedinečnost  jeho  mohla  být  větší.  To  je  však  zas  otázka  hospodářské krize.

1. a 2. července promítán byl film „Tajný agent“, poučující o letecko-chemické válce a obraněproti otravným plynům.

20.října vystoupil v  Morkovicích  v  sále  sokolovny  se  svým  souborem  z  rádia  populární  strýček Matěj Křómal z Břochovan, vlastním jménem Valentin Šindler, bývalý operní pěvec. Je  už  50letý  ,  je  penzistou  brněnského  Národního  divadla  a  zabývá  se  propagováním  hanáčtiny,  knihami,  revuemi  a  „plkáním“  v  rádiu.  Také  jeho  partner,  Joséfek  Melhoba,  Šindlerův  bratr  Václav,  byl  tu  se  společností.  Sehrána  byla  veselohra  Rudy  Nížkovského  „Hanácká  krev“.  Křópal  s  Melhobó  sklidili  tu  bouřlivý  úspěch,  návštěva  byla  veliká,  Křópal s Morkovicemi a Morkovice s Křópalem spokojeni.

28.října Svátek svobody byl oslaven slavnostní schůzí obecního zastupitelstva a přednáškou profesora Maška z Kroměříže,  pořádanou  Sokolem.  Při  korporativním  odchodě  ze  sokolovny  byl  položen věnec k pomníku padlých a desce padlých legionářů.

1935

16.února pořádal  Sokol  VI.  šibřinky  s  rázem  „Za  starých  časů“  a  se  šibřinkovou  scénou  „V  zájezdní   hospodě“.   Druhého   dne   byly   jako   obvykle   pro   děti   „Dětské   radovánky“   s předvedením šibřinkové scény.

7.března dožil  se  85  let  president  republiky  dr.  T.  G.  Masaryk.

9.hodině konala  se  v  sokolovně  společná  oslava,  pořádaná  místní  osvětovou  komisí.  Na  pořadu  byly  básně,  zpěvy  a  přednáška  prof.  Měřínského  z  Vyškova.  Zvukovou  aparaturou  kina  byla  reprodukována  Smetanova  Vltava,  směs  vlasteneckých  písní  a  hymna.  Čelo  sálu  bylo  dekorováno  zelení,  uprostřed  níž  nad  prapory  svítilo  bělostné  presidentovo  poprsí,  ověnčené  polokruhem  rozsvícených  žárovek.  Dekoraci  provedl  řídící  učitel  Mořic  Breuer,  jako  obvykle. 

31.března uspořádala  společnost  populárního  stréčka  Matěje  Křópala  z  Břochovan,  už  loni  v  kronice  vzpomenutá,  v  Morkovicích  „Pestré  večir“  v  sále  sokolovny.  Vystoupila  tentokrát  kromě   v   Morkovicích   už   známého   Jozífka   Melhoby   také   tetka   Křópalka,   která   dosud   v   Morkovicích   nebyla.   Vlastním   jménem   je   to   paní   Janulíková,   choť   stavebního   rady   v Olomouci. Na programu byly zpěvy, klavírní čísla a žertovné vyprávěnky. 

29.června zápasil Sokol na svém hřišti v házené proti sokolskému mistru republiky v házené, Sokolu z Prostějova.  Mistr  republiky  porazil  ovšem  Morkovice  velmi  rozhodně  v  poměru branek  23:6,  avšak  podle  sdělení  soudce  je  tento  výsledek  na  Morkovice  dobrý.  Zápas  se  konal v rámci sokolského „Tělocvičného dne“28.,  29.  a  30.  září  uspořádal  místní  ovocnářsko-okrašlovací  spolek  krajovou  výstavu  ovoce,  květin  a  zemědělských  plodin  v  místnostech  sokolovny.

28.října oslavy výročí založení republiky v sokolovně

26.prosince sehrála v sokolovně „Nezávislá scéna“ z Kroměříže veselohru A.R. Chestertona „Mezi dvaceti a padesáti“. 

1936

V sobotu 2. ledna pořádal Sokol VII. Šibřinky s rázem „Cirkus světa“. V neděli 12. ledna byly pro  děti  „Dětské  kostýmní  radovánky“,  při  nichž  byla  opakována  šibřinková  scéna  a provedena scéna dětí

2.února bylo v sokolovně začato s předvojenskou výchovou mládeže škole odrostlé. Výchovu vedli místní záložní důstojníci. Také okolní obce s touto předvýchovou začaly.

3.února bylo v sokolovně pořádáno divadlo ve prospěch Okresní péče o mládež. Byla hrána výpravná pohádka o  4  obrazech  „Kašpárek,  vlk  a  Červená  Karkulka“  V loze  Kašpárka vystoupil autor hry Antonín Turek, ředitel Vzorného dětského divadla v Praze. Ostatní úlohy obsadili ochotníci ze Zdounek. Divadlo pořádal odbor Ochrany matek a dětí v Morkovicích. Odpolední představení bylo pro děti a večerní pro dospělé.

86.narozeniny presidenta Osvoboditele byly oslaveny 7. Března, 8. března  v neděli  byla  ještě  veřejná  oslava v sokolovně, pořádaná osvětovou komisí. Pořad obstarali žáci. Přednášku o „Masarykovu dni čsl. zahraničí“ měl ředitel František Svoboda.

O  velikonocích  12.  a  13.  dubna  sehrál  Sokol  2x  moderní  operetu  „Na  tý  louce  zelený“ (Skladatel Jára Beneš, autoři textu: Mírovský – Špilar – Tobis – Rohan.)

17.května v neděli  promluvil  při  sokolské  okrskové  besídce  v Morkovicích  na  téma „Masaryk,  Beneš  a  sokolstvo“  okresní  školní  inspektor  z Tišnovska  Antonín  Krečí, vzdělavatel České obce sokolské. Pozval ho sem MUDr. Vladimír Zapletal.

  V den 28. června konala se v Morkovicích veliká i památná „Národní slavnost“ Večer  za  květinových  dekorací  byly  ve  dvou  sálech  květinové  plesy, v sokolovně a v Lidovém domě.

25.prosince sehrál dramatický odbor Sokola velkou výpravnou vojenskou operetu o třech dějstvích „Odtroubeno“. Provedli  ji  vlastně  sokoli  vyškovští  a  s nimi  pouze  představitel dramatického odboru místního zubní technik Bedřich Malík. Slova napsali Jiří Balda a Ruda Nížkovský, hudbu složil Jarda Jankovec

1937

1.března oslavili  Sokol  a  místní  učitelstvo  padesátiny  řídícího  učitele  Mořice  Breuera, zasloužilého veřejného a sokolského pracovníka.

24.března o 8. hod. ráno zemřel v Morkovicích ve svém domě č. 109 na Masarykově náměstí MUDr. Jan Zapletal,  první lékař  s akademickým  titulem  v Morkovicích,  stár  70  let. Obvodním lékařem v Morkovicích byl v letech  1892 –1929, od kdy žil v Morkovicích na odpočinku. Na den Vzkříšení, v sobotu 27. března dopoledne, rozloučily se sním v sokolovně Morkovice, v úterý 30.března byl zpopelněn v brněnském krematoriu a jeho popel byl uložen do rodinné hrobky na morkovském hřbitově. Jeho pohřeb byl prvním pohřbem do krematoria, který  Morkovice  viděly.  Není  třeba,  aby  se  tady  kronikář  šířil  o  osobě  a  životě  tohoto čestného  občana. 

V červenci pořídil Sokol v sokolské zahradě vkusný betonový taneční parket s osvětlením. Parket byl dílem starosty Sokola, řídícího učitele Mořice Breuera.

V úterý  14.  září  o  3  hod.  29  min.  ráno  zemřel  ve  věku  87  let  president  Osvoboditel T. G. Masaryk na zámku v Lánech. V den  pohřbu  tohoto  velikého  muže,  který  se  konal  vúterý  21.září,  uspořádala  místní osvětová komise za vedení svého předsedy, říd. učitele Mořice Breuera, smuteční tryznu v sokolovně. Její pořad byl: 1. Chopin: Smuteční pochod (reprodukovaná hudba),  2.Proslov ředitele Františka Svobody 3. Foerster: Z osudu rukou (mužský sbor Sokola), 4. Poslech pohřební řeči presidenta bratra Edvarda Beneše z rozhlasu 5. Hymna. Krásnou dekoraci sálu sokolovny provedl říd. učitel Mořic Breuer, byla ofotografována a uložena  v museu  ve  sbírce  dekorativních  prací  Mořice  Breuera.  Okolo  povýšené  busty Masarykovy, dole zahalené černým flórem, stáli za tryzny čestnou stráž legionáři, Sokoli, Orli a hasiči. Někteří občané a legionáři z Morkovic zúčastnili se pohřbu v Praze, ostatní pohřeb viděli  7.  listopadu,  kdy  sokolské  zvukové  kino  předvádělo  dva  filmy  s presidentem Osvoboditelem, a to „Poslední léto p. presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka“ a „Pohřeb p. presidenta T. G. Masaryka“

25.prosince sehrálo v sokolovně „Divadlo Hané“ z Vyškova příliš rozpustilou frašku Burga a Taufensteina „Děti v notesu“.

31.prosince předvedli Sokoli vtipný silvestrovský žurnál zmístních poměrů, napsaný a řízený Jožkou Pátíkem, společníkem firmy  Vilém Pátík a synové, a nazvaný  „Jak co bylo, je a bude“. Sbírka fotografií žurnálových scén i text žurnálu jsou uloženy vmístním museu.

1938

V sobotu 22. ledna pořádal Sokol VIII. Šibřinky rázu „V chrámu bohyně tance“. Druhého dne jako obvykle opakoval pro děti šibřinkovou scénu „Hold bohyni tance“.

8.května konala se v sokolovně oslava svátku matek. Program obstarala obecná škola a občan Teodor Moric, který soukromě  učí  děti  hudbě,  koncertoval  v přestávkách  se  svými  žáky. Programy svátku matek se ukládají v museu.

26.května sehrál v sokolovně kroměřížský dorost Čsl. obce legionářské Václava Valenty –Alfy „Hrdina Feďka“. Byl to v Morkovicích první podnik na oslavu dvacetiletého trvání ČSR a pořádali jej místní legionáři s italskými domobranci a Obcí přátel legionářů.

listy, zprávu četl šlechtic Bleybben z Lipska a ten dopsal na místní farní úřad. Žádal výpisy z   matrik a o celý případ se zajímal, neboť je po matce zrodu Ariolich. Farní úřad při tom poznamenal, že hrobku bylo by ještě možno obnovit, kdyby to šlechtic Bleybben zaplatil. Bleybben peníze poslal a náhrobek bude tady nepochybně znovu postaven. Popsali jsme celý případ  dosti  podrobně,  koho  by  však  zajímaly  ještě  větší  detaily,  může  si  přečíst  mé vzpomínky  na  celou  věc,  které  z mého  vypravování  zachytil  ředitel  František  Svoboda v protokolní knize místního ovocnářského a okrašlovacího spolku .Hrob rytíře Arioli na morkovském hřbitově, foto 22.6.1938, zrušen 23.6.1938Pamětní deska Marie Tylové26.června v rámci oslav dvacetiletí republiky byla odhalena pamětní deska Marie Tylové na domě č. 44 na Masarykově náměstí (hostinec „Rohlena“), kde skonala 14.X.1868.  Že se označí úmrtní dům Marie Tylové, o tom psal kronikář už před 11 lety, v únoru 1927, ve „Vlastivědném  sborníku  pro  mládež  župy  olomoucké“.  Věci  se  však  ujal  teprve  letos,  u příležitosti  70.  výročí  smrti  Marie  Tylové,  místní  Sokol  na  přímluvu  MUDra  Vladimíra Zapletala. O 10 hod. ráno srazily se u úmrtního domu pokrokové morkovské spolky (neboť lidovci a Orel si nepřáli být zváni!), slavnost zahájil starosta Sokola Mořic Breuer, slavnostní projev přednesl znám brněnský divadelní pracovník prof. Julius Jeřábek, pak zazpíval mužský sbor Sokola Bendlovo „Svoji k svému“, načež byla deska odhalena a převzata do ochrany místním  museem.  Pak  se  šlo  průvodem  na  hřbitov  k hrobu  Marie  Tylové,  kde  byla  její památka uctěna chvílí ticha, kyticí sokolských dětí, položenou na hrob, a Foerstrovým sborem „Z osudu rukou“. Slavnosti byl přítomen státní kulturní referent z Prostějova prof. dr. Jindřich Flégl a za sokolskou župu divadelní Ph. Mr. Lambert Štěpka, lékárník z Kvasic. Po celý den byla  v místním museu přístupna expozice „J. K. Tyl a jeho doba“ se spoustou původního materiálu,  týkajícího  se  pobytu  Tylovi  rodiny  v Morkovicích.  Pamětní  deska  je  z tmavé slezské žuly, velikosti 60 x 40 cm, síly 3 cm, a má zlacený text tohoto znění: „V tomto domě zemřela 14.X. 1868 herečka Marie Tylová, dcera J. K. Tyla. Sokol morkovský 1938

V červnu vykonala obec sbírku na obranu státu, jež vynesla 6 753Kč. Kromě ní zaslal místní velkostatkář hrabě Filip Kinský 2 000Kč, místní Sokol 350Kč a firma Vilém Pátík a synové výtěžek sbírky v továrně spolu s darem firmy.

20.července  odstěhoval  se  z Morkovic  na  učitelské  místo  do  Kroměříže  dosavadní  morkovský řídící Mořic Breuer. Při odjezdu se sním rozloučil za obec I.náměstek starosty František Bleša, když už před tím se snímrozloučil Sokol a okrašlovací spolek, který ho jmenoval svým čestným členem. O záslužné činnosti tohoto pilného a vytrvalého veřejného pracovníka  mluví  za  nás  zápisní  knihy  morkovských  spolků.  My  pouze  jednou  větou řekneme: „Vykonal pro Morkovice přemnoho!“

15.srpna  legionáři,  italská  domobrana  a  obec  přátel  legionářů  uspořádali  vsokolovně manifestační projev pro jednotu národa, celistvost a nezávislost republiky! Sál sokolovny byl nabyt, referoval zástupce legionářů a domobrany, načež přítomní s potleskem  odeslali  tuto depeši:  „Pan  dr.  Edvard  Beneš,  president  Čsl.  republiky,  Praha  –Hrad.  Všichni  občané městyse  Morkovic  a  okolí,  bez  rozdílu  politické  příslušnosti  shromáždění  dnes  na manifestačním projevu  pro jednotu národa, celistvost a nezávislost republiky, žádají Vás, abyste při nové národnostní úpravě trvali na svrchovanosti čsl. národa. Zároveň prohlašujeme všichni, že budeme kdykoliv hájit každou píď našich historických hranic do posledního muže. Legionáři,  italští  domobranci,  Obec  přátel  legionářů,  Sokol,  Orel,  hasičstvo  a  všechny politické  organizace  kraje  morkovského“.  Nakonec  zapěli  přítomní  státní  hymnu. Manifestační projev řídil bývalý starosta, předseda legionářů Vilém Pátík. Byl učiněn vdobě, kdy sudetští Němci stále zvyšovali své požadavky a hrozil otevřený konflikt s Německem

1939

9.dubna uspořádal  Sokol  v sokolovně  hudební  večer,  při  němž  účinkoval  studentsko-sokolský orchestr  z Kroměříže, dirigovaný učitelem Janem Zahradníčkem a pěvecký odbor místního Sokola. Čísla orchestrální, sólová na xylofon, dueta na citery, zpěvy s doprovodem orchestru se obecně velmi líbily a co víc, poslech krásné české písně v době poroby srdce dojímal!

14.května uspořádaly v sokolovně místní školy obvyklou oslavu „Svátku matek“ s průvodem od nádraží. Místní vedoucí Národního souručenství, který nenařídil vyvěsit prapory  v den Hitlerových padesátin dne 20. dubna, vyzval občany k vyvěšení českých vlajek k „Svátku matek“, což bylo nutno považovat za protiněmeckou provokaci také už proto, že německé prapory byly pominuty.

 

 

18.května uspořádal pěvecko-hudební spolek „Moravan“ z Kroměříže v sokolovně hudební besedu. Na pořadu byly sbory s průvodem i bez, zpěvy sólové a smyčcové kvarteto. Dojem byl opět týž, jako u hudebního večera dne 9.dubna: česká píseň obecně dojímala! Tento zájezd stal se památným také tím, že na něm bylo dojednáno zřízení odbočky hudební školy „Moravana“ v Morkovicích od prázdnin 1939. Bližší o této věci nutno hledat v zápisové knize odbočky.

21.května uspořádal místní vedoucí „Den „smíření“, kdy na radnici předvolal tři znesvářené strany. Smír před státní vlajkou prováděl místní vedoucí za účasti starosty obce Jaroslava Valenty a zástupce občanstva Jana Kozáka. Předvolaní zástupci Sokola a Orla se smířili, o čemž  byl  i  sepsán  protokol,  ač  po  pravdě  nutno  konstatovat,  že  poměr  obou  těchto tělovýchovných korporací v Morkovicích nebyl nikdy zlý. Smířit dvě soukromé rozvaděné dvojice  se  však  nepodařilo.  Smyslem  všech  akcí  Národního  souručenství  bylo  udržovat spokojenost českého lidu a rozvaděným smírem znemožňovat snahy po udávání Němcům a odstraňovat tak jakékoliv příčiny k tomu, aby nespokojení občané se z jakýchkoliv pohnutek utíkali o radu nebo ochranu k Němcům, ba se jim snad nakonec i zaprodávali.

28.října bylo sice zakázáno slavit, ale přece se do  rána na 28.říjen  objevily u pomníku padlých na Masarykově náměstí 2 věnce a 2 květináče s chryzantémami.

29.října bylo zakázáno nosit stuhy, trikolory, odznaky na kabátech a „masarykovské“ čapky. Dovoleno nosit pouze odznak Národního souručenství.

9.prosince přijela sem znovu divadelní společnost stréčka Matěje Křópala z Břochovan a provedla v sokolovně  veselohru  „Stréček  Křópal  ministrem“,  napsanou  O.Dubovským  a K. Kosinou.  Vystoupili  oba  bratři  Šindlerové,  tj.  stréček  Křópal  i  Jozéfek  Melhoba. Odpoledne  hrála  společnost  pro  děti  pohádku,  napsanou  členkou  souboru  Magdou Kubantovou „Stréček Křópal a Kašpárek vyzráli na vodníka“.

1940

T.G.M. 90. 7. března by se dožil 90 let president Osvoboditel T. G. Masaryk. Jakékoliv oslavy nebo projevy na jeho paměť byly už předem zakázány.